Příběh

Příběh plnej krve a bolesti.
Příběh, co nic dobrýho nevěstí.
Noci na cizejch náměstích.
Stopy alkoholu, vůně lásky,
rakve plný bolu.
Lež je ta droga, co nás spojuje,
tak jednou ráno vstaň a uteč,
utíkej daleko do lesa, do sluje.
Tam lehni si do mokrýho kapradí,
seš zbytečnej, skoro jako lidská komunikace,
zbytečnej jako je depilace.
Pak umři si v tom blbým kapradí,
v tom lese kam nikdo nechodí.
Snad nebudeš chybět svýmu okolí,
dny jsou černý a pitomý.

Moje divný noční můry,
romantika temnoty,
kouzlo noční prázdnoty,
dvě slova jen, Já a Ty.
Zavřenej v cele vzpomínek,
co zůstavaj spát,
blíž než smrt a dál než věk
Tvoje prázdný oči, život -
jen sbírka řečí.