Nelíčená radost nad možností žít,
na chvíli najít odchylku od myšlenky zemřít
a brečet, že to nedokážu:
v kůži bezdomovce klečet a dívat se do tunelu,
co snad kamsi vede a láká mne peklo i nebe
a znovu se vracím k životu – na detoxu,
trpím zas absťákem,
v křečích se obracím na gumovém lůžku,
kde minuty jsou hodinou,
máš čas jen přemýšlet nad sebou i rodinou,
vracet se v čase, cos kdysi dokázal,
jak prase skončil v dalším blázinci,
co má tu divnou moc, že nahodí hadici.