Snad jako ze sna

Procitl v době,

kdy moderní bylo-

říkat věci bez příkras,

rdění

skrupulí a servítek...

Nebyl již palác,

něžná katedrála, či

stověžatý chrám-

jen smrdutá barabizna, vymlácená okna,

zima, tma!

Neprocházela se spanilá komteska

rozkvetlou zahradou-

na klíně směšná kurtizána,

kol povyk, hlahol a splašky z rána,

a lapka, žebrák, a snad i

pobuda

hovoří plyně jasnou řečí krutých střel-

( že oves za šlapku se neměni,

a ryba- k večeři,

že podobá se mršině)

Tak probudil se ze sna-

básník,

básník v rušné ulici,

v davu-

s dívkou, dívkou překrásnou

leč lehkých mravů

Večer, ...

večer byl rybou otráven-