Odchod

Modravé nebe, naplněné chladem

kouká na mne z vrchu tak trochu,

a tam mrak chystá, by mne z čista

a jasna zakryl slunce – prudce.

Já jdu si z blázince jen tak sám cestou městskou,

nalehko, jak benga unesli mě – svině,

z domu před sto lety – skety.

A mámivě mne chuť láká a vábí – na pivo

a mně se zdá, že z toho mne mozek zradí,

já zblbnu – dám si ho,

budu zas v prdeli a zpátky ve sračkách,

mačkán neúprosným chtíčem, sám sebou ničen.