Psýcha

Mravence chytat a jíst s láskou v trávě,

to je fakt cíl a právě, že nekoukáš co se má a nemá,

Ti to běda chutná a máš ty chutě.

Mravenče, chci tě, mé dítě malé v zemi,

tvořící, pro život končící.

Příšery lezoucí z pekla,

má duše se lekla a přivyklá spánku

naráz stránku mozek viní z vidění věcí,

lehtá tě štětcem a tvoří jejich tvary,

bez otázek, snahy ty pochopit,

chodit ve studiu snů a smí se jen naklonit

nad onen papír, kdy Ty-bloumající tapír se napij.

Ty prase na římse, než skočíš z domu,

do hloubky bez konce, nevidíš.

Snad cítíš vření a mění se chuť vzduchu,

v ruchu velkoměsta, jsi jen z těsta,

rozbiješ se jak z nitek bude vytékat tvá krev.

Strašlivý napohled, s duší šílence ukryt tam v bytí, co tě chytí.

Točí se vše kolem, či já se točím, dávám tím podněty očím.

Jak blíží se ozářená zem, jsem letec nasazen na jeden skok.

Hrome, už jsem skoro dole, blíží se domy, náměstí s kašnou.

Hleď už vidíš kostky a čekáš svůj střet,

ti hlavu rozstříkne v krvavý květ.

                                    NUMA