Snídaně

Krásné ráno po rozbřesku, zeleň,

čekání na ten ranní příděl žvance,

šance, že tu bude něco k jídlu,

změnila se na dvě hnusná pečiva.

Plačtivá otázka: „Co dál?“

mám tu chcípnout, či jsem vězeň

střežen v zařízení pro chudáky,

kde i oblečení mám pokálené po strávené stravě,

k otravě snad nevede a zebe jen myšlenka,

že dobrovolně trávím vězení, střežen mámení.

Po životě mám pořád chutě.