SNAD ZASE JEDNA Z BÁSNÍ O HMYZU

Netušili ,koho tím degradovali ,pokud ho začali mučit ,měli jedinou skřípějící strategii,která vedla do fáze nuly , okolo vzhlížející pohledy na ústa vyšší moci ,chtějíc se vykálet do otvorů připomínajících jizvy .Do těch malých jizev ,ale dlouhodobých ,to vše byli jen nekonkrétní osoby stabilizujících se do toku hnojiv v žlázách stáří a díků za dary pochybnosti ,má pochyba je tužka ,když neholduji pokrmům vesmíru .Zajímají mě vaše pocity ,zasraný pocity vyhnilých sraček ,už nejsem schopen poslouchat to neskutečné ticho mrzáků ,dívajících se na svůj život jako by se jim chtělo srát ,srát za sebe za svoji rodinku ,za své hnízdečko teplých kastrůlků přeplněných hoven navařených od laskavých, zotročených ženušek ,které jim na talíř nasraly překvapení v podobě obědů sloužící pro lavory plných tasemnic a salmonelóz ,večer jim naservírují kundy se sýrem a mužíčkové poskytnou kožený lasa přímo do hnědky .
Můžu napsat báseň o hmyzu ,a tisíci slovy popsat krásu žen ,mou touhou není vidět krásné očima melancholiků , má touha je složená v deskách skladatelů ,nikdy nehrající symfonii ,nikdy nedokážu vyprávět podstatu smyslu ,budu jen chabá náhražka chipů ,nenajdu lepší tóninu ,zůstanu jen podivným uprchlíkem ,kterého nikdo nepronásleduje , dostanu se do kontrolovatelného nic neříkajícího rauše ,po kterém se vrátí abeesko ,spím ,i přesto že mám stažená víčka ,spím i přesto že nechci .Jsem unaven hnilobnými nehty na průhledné ruce ,v pod kůží světle modrá žíla držící život ,přitlač,konečky prstů ,na můj,i po léčbě ,rozpadající mozek .Ve sklepní buňce ¨snižují dobu myšlení stíhané pouze ixtou ,nestíhám nekonečno.