svetlo

pomalu tiše,
sedi mi v briše, neni to vztek
neni to kliše,
jen se mě zas lek,
staci jen slyšet.
Jak křičí potichu,
mam hroznou předtuchu,
jak to bude dál..
Neni sen, neni cil,
muzes řvat s poslednich sil,
prosit se kouzelnych vil
Někde přece vsechno konči a zhasina
někde kde se na světlo vzpomina.
Světlo ze všech duši
co tě pořad slyši
ale uz tuši,
že nechce poslouchat dal..někdo si hral
na přiběh a na hrani
na krasu a na lhani..
V ceste svy zas zabloudim
do naky duše se vloudim
Dotykam se lehce prsty,
paprsku světla, z jiny cesty
špinavy a čisty
Slova co puštiš jsou jen fráze
jak zhasnout světla rychle a snáze.
Ve tmě je noc a bolest,
nevim co je láska a co neřest
co hluk a šelest.
Vim asi malo,
jen se mi zdalo,
je daleko a ne malo..
Dotýkam se lehce prsty,
hledim jak mi jde už z cesty
bolej šramy,
možna se zdá mi
že jsou duše samy...