Anotace: bázeň...
Pojď za mnou a neohlížej se zpět.
Vždyť ptáci nebudou pořád pět
a růže svými trny nepoškrábou tvojí kůži
pokaždé, když se přiblíží
se svými rty
moc blízko,
aby tě nalákala.
Je pozdě
a ona to ví.
Možná.
Ale co když se objeví
znova
a řekne,
že kdysi
to nebyla ona…
Pojď!
Poběžíme spolu dál
po louce plné květin
a když zakopneme,
vstaneme zas.
Že?
Nikdo není, kdo by se jí bál.
To jen já jsem ta bláhová
a nevěřím na kouzla.
Až dospějeme cíle
hvězdy nad námi budou šílet
štěstím, které ovládlo nás
a naše srdce.
Pak sladce
vplujeme zas
do končin bez břehů…
Na obloze jasné
hvězda sladce hasne.
Na obloze krásné
za noci i za dne
ten sen
nikdy
neuvadne!