Vítrnice

Kosti bílé
svítí na kameni
mladých hadů
nemocných

Zpitá vítrnice
s puškou na rameni
divoká
Dítě,
střílí do holení
do těch,
co Zná.

Korálkům zubů
jazyk zabubnuje
vítá z dálky
oknem ponocných
světlem co můry pohlcuje
násobí lásku s dát,
pak Sbohem-jít.

Kosti bílé
tvé
z hadího boje
z kůže myší
polyká
teplá plyš chvíli hlad rozcupuje
s ocasem z tlamy
s citem Medúz
uštknutého pokládá.

***