Výčitky

neviděl jsem světlo
neslyšel jsem hlas
to není smrt
Nevím že bych slyšel
žalozpevu tonů
a naříkat, že spáchal jsem zlo
když tak šťastný je svět
ach bože proč.
Nepamatuji si že bych tě viděl
tu trapnou existenci
jenž nikdo neviděl
v hlubokém stínu pravda ukrytá.
smrt je když kráčíš do ticha
tak jistě jako v moři je voda.

Hřbitov ztich
tak
že bylo slyšet hlasy.
Z tvých mrtvých kostí.

To není smrt
pravím a přemýšlím
jak povídám
to není smrt
Smrt je když už nelze jinak
a otevírám oči zoufale
v marné snaze
že tu přeci
jen něco zůstane.

hřbitov utichl
tak
že slyšel jsem červy ve mě lézt.
Hřbitov utichl
že bylo slyšet
jak rozkládám se.

To není smrt
slyším z velké dálky
pravím pak
to není smrt
smrt je když nelze snít ti
Když pouhým pohledem
pohlédneš do duše
a vidíš ztvrdlou zem.
Náš osud je ten tam
povel nám dá kat.

Hřbitov utichl
tak
že bylo slyšet jak vítr vane
My ve svých rakvích
s tělem zutínaném
vysoko zdviženými sny
jsme nakonec sami