Touha

Lidstvo je v karanténě

již hodně dlouho

proč i já, zatraceně?

vrať mě má touho

 

tam, kde je beze stop ráj

zapadlý prachem

nemá snad meze mumraj

jenž žvástů hrachem

 

rozměrů nabyl obřích

házen na stěny

od ozvěn křeče do břich

darem Štěsteny

 

nebudou nikdy, Země

v předrájí bloudí

s karanténou, poušť ve mně

nohou velbloudích

 

karavan stíny sdílí

houpavých líně

poušť střídá poušť, za chvíli

touha pomine