Biograf lásky

Vzpomínky tikají, noc se snesla,
jsem tu sám a dvě opuštěná křesla.

Promítám film vzpomínek,
otáčím se v kruhu,
na zdech defilují obrazy,
všech milovaných dívek.

Pouštím si je pozpátku,
tak jak běžel čas,
vzpomínky jsou vybledlé,
vytratil se krásný hlas.

Pak přetrhl se film, někde u konce,
v duši smutek, v očích mlhu,
snažím se hrát lakomce.
Své srdce neošálím,
vnímá bolest, cítím tíhu,
.......
smutný konec bez zvonce.