Všechno jednou skončí

Dlaní stírám ti z líce uplakaný sen,
s tlukotem srdce bojujem o žití den za dnem.
Ta poslední hvězda už spadla,
už nebude nikdy nic,
čekáš stále na další zázrak,
v mých očích se však jeden takový odehrává.
Sleduji tvé lesklé, slzami zalité oči,
růžičko trnitá, tmy se bojíš,
v mé náruči se schovej,
protože právě teď svět končí.
Pohled tvůj koluje po stěnách pokoje,
nehýbeš se, jak socha na místě stojíš,
v onen okamžik láskou bych z tebe ten strach slíbal,
jsi můj sen, který rád nechával si zdát,
sladkost tvých rtů vždy rád jsem míval,
slovům, že vše jednou skončí musel jsem se smát.
Náhle však, není to strach ale odvaha co zmocnila se osoby mé,
ať padnu ale budu se rvát za oči tvé nevinné,
s hrdostí a hlavou vztyčenou schovám tě za sebe,
protože ze srdce milujem se zavřem oči a půjdem do nebe.
Vděční za okusení daru života a všeho krásného v něm,
za tvé slzičky slaně upřímné,
kterými jsi ukončila ne jeden ošklivý sen.
Za tvá slova něžná,
co duši mou hladila a která jsem toužil stále slýchat.
Za tebe má růžičko uplakaná,
že žitím svým umožnila jsi mi dýchat.
Teď postav se za mě a utři slzy,
nastal ten okamžik konce,
nestihl jsem ještě navléci ti vysněný prstýnek a to mě mrzí.