Svědomí

Probudil mne výkřik do noci,
rozerval ticho kolem,
tmě přivykají vyděšené oči,
stojím na srázu holém.

Stojím tu zpocený,
křečovitě tajím dech,
úšklebek zkřivený,
na rozpukaných rtech.

Stačil by jeden krok,
a pak už jen málo,
do hlubinné propasti skok,
možná by to za to stálo.