Z(lá s ky)tarou

Z(lá s ky)tarou pouští tóny

ty ve (vz)duchu jak otazníky svítí

ne, už nečeká  poklony

jen muchlá klubko s nití.

 

A tóny ničí (sam)Otu

jako (v)rány hlučí

že náruč s vůní potu

byla ubyta tyčí.

 

Možná jde jen (v)odojem

že zlý sny tu (z)byli

sucho v ústech zapijem

vlahým mokem z žíly.

 

Otův obraz (z)mizí

že nebyla skromna

teď jí při zemi dusí

červená (kni)hovna.