Černý svět

Já znám hrozně smutný svět,
kde nekvete ani jeden květ.
Jako film mi to připadá,
to místo kde sníh nepadá.
Život tam nudný je,
neuvidíte tvář která se raduje.
Nebe je stále zatažené
a žádné dveře otevřené.
Vskutku to je černý svět,
avšak je tam jeden květ.
Ten květ bílou barvu má
a každému radu dá.
Vysadil ho tam starý pán,
co na srdci má pár ran.
Hlas pěkný měl,
však nikdy nezapěl.
Svět kde žil byl smutný
a zpěv tam nebyl nutný.
A ten pán stále plakal,
ve splnění svého snu doufal.
Jednou jeden malý chlapec pochopil,
šance splnit přání se chopil.
Když na starcovi dvěře zaklepal,
svého plánu se polekal.
Však nebylo už cesty zpět,
a starec spatřil úsměv...