Snová

Ježíšku na křížku, to je zas hodin.
Já chci spát.
Očka už zavírat,
okolí nevnímat.
Světýlka zhasínat.
Bez těchhle matematických zplodin.

A ty spánku; minule, jak jsi mě přivítal?
Je tomu tak dávno,
co naposledy jsi mě k sobě vzal.

A já budu čekat,
abys to věděl.
Ze ztuhlosti prstů pak
začnu psát bez mezer.

Ach ano, mluvím o té síti.
Sociální nestvůře, komunikující písmeny,
zcela zahalené do modravé haleny.
A já jsem v ní, zamotaná nití.

Klávesnice moje milá,
opět ses mi zalíbila.
Jako polštář posloužíš mi,
obdaruješ krásnými sny.