Novoroční objetí
Novoroční objetí
Anotace: Některá objetí přichází nečekaně i v půli cesty útěků před sebou…
mým prvním dnem roku 2007
Nesměle jsem se představila
svou pravou rukou
Najednou jsme si byly blíž
a začaly si povídat
tak nějak neslyšně
jako kapička rosy s paprskem slunce
Náš rozhovor voněl
větrem v mých vlasech
a Tvými jehličkami naděje
Tvoje a moje vrásky dnů
se spojily v mechové dotýkání,
dech našich pórů v jeden
Pod nohy jsem Ti vložila
svoji roční kartu
(kartám nevěřím a žádnou jsem si nevybrala)
a nad naše objetí pověsila sny
(nevím čí, moje jsou v dlaních lásky)
Našimi čely proběhla
fatální harmonie
Pak jsi mě objala zezadu
jako své dítě
a společně jsme pozorovaly
modrou budoucnost
Nastalo loučení
Na dlaních si odnáším
stopy Tvé kůry
a v duši
píseň borovice,
léčivý dotek
pro zlámané větvičky v srdci
Komentáře (16)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Tyhle obrazy jsou mi velmi blízké, ale toho jsis možná všimla. Oslovuje mě to - velmi.
06.01.2007 16:10:00 | černočerný
chci to taky, všechno co je mi tak blízké, tady v básni tak předostřené a hluboké...
02.01.2007 11:50:00 | Jarky
Navíc, každého chápání je určitým způsobem omezené.
Jo a viděl jsem tvou knížku:) Nečetl, anžto teď musím číst musy. Ale určitě se na ní podívám. Gratuluji.
02.01.2007 11:45:00 | Petr Miroslav
Myslím, že je naprosto správné, aby byly určitá poselství a jinotaje skryté, i když to někdy bolí. Víš toho dost a přemýšlení tě, myslím, baví. Je jedno, jestli je něco pochopeno, nebo nepochopeno, pokud mlčím a nesnažím se vnucovat druhým svůj "správný" svět. Máme právo si představit za slovy cokoliv. Proč si stále něco vztahujeme, týká se to nás? Ale vůbec ne, týká se to třeba ptáků na obloze.
02.01.2007 11:42:00 | Petr Miroslav
Nic se neděje. Asi to tak má být, že co má být pochopeno, je, a co nemá být, tak není. A potože jsme lidé, budeme se nepochopitelňovat a upochopitelńovat a tak...
02.01.2007 11:18:00 | Petr Miroslav
Víš, to není bolest, to je krutá hra jednoho hráče, kterou já nehraju, protože na to nemám. Nemám čas, nemám chuť, nemám sílu a nemám z toho pražádnou radost.
Lepší je psát o síle přírody a stromů, kterou si můžeme, když chceme, brát.
02.01.2007 10:08:00 | Petr Miroslav
Já objámal jsem lidi stromy
A ptáky srdce květy domy
Však nevracejí objetí
A tak jsem jejich obětí
(Těch objetí)
02.01.2007 09:02:00 | JardaCH
..někdy prostě stojí za to
jen tak obejmout..
..tebe musí objímat
už kvůli krásné vůni každý rád..
:o)
..jsou to překrásná slova..
02.01.2007 08:43:00 | Cecilka
Báseň je objímající a léčící smutky.Jsou to tvoje slova co mají takovou moc.
02.01.2007 08:22:00 | s.e.n
krásná básnička. řekla bych, levandulko, že tak trochuv voní nadějí :) tak to má být... :)
02.01.2007 07:42:00 | Zamilovaná do nezamilované doby