Krajkoví z nitek mlčení
Krajkoví z nitek mlčení
Anotace: Taky máte někdy období mlčení? Otvírám vám novoroční mlčení básníků Levandule a G.P.
Lidské mlčení
je nejkřehčí krajka,
kterou znám zvenku i zevnitř
Nepomůže zrcadlení,
ani křik a výčitky
Krajka z nejlehčích vláken
neunáší ani vánek
netrpělivosti či nedůvěry
Nitkoví mlčení
smíš prohřát
jen jiskřičkami svých očí,
teplem objetí
a těmi nejjemnějšími slůvky
lásky
Vše ostatní
je předem určeno
k zániku
ke zpopelnění
k prodloužení mlčení
v nekonečnou šňůru uzlíků
Lidské mlčení
- rašelina
budoucích vzácných květů a vůní
Vydrž…
-------------------------------------------------
G.P.:
Když
Když se
k mlčícím ústům
přidá stažené obočí
a
vráska mezi ním
***
A když se v očích
objeví výraz
vyděšené laně
a
náznak slzí
***
A když právě uplynul
čas
nečas
hloupých setkání
a
ještě hloupějších řečí
***
Je tak těžké
vydržet
a nepodlehnout
nejistotě…
-------------------------------------------------
Levandule:
Nejistota
na plamenu naší lásky?
Ne, to opravdu ne!
Jen unavený knot
polyká své horké slzy
a z okraje svíčky
si udělal břehy
pro odpočinek…
A z kouře myšlenek
uháčkoval krajku
lehčí než pavučinu
křehčí než lidský pohled očí
pevnou jak smutek nesmutek
prázdnoty, čekání, bolesti…
Nejistota je jen zdánlivá,
stejně jako
neútěk z deprese
protože
já pro Tebe
proteču každým vzorkem krajky uzavření
zpět do Tvé náruče
-------------------------------------------------
G.P.:
Stačí pár slov
Stačí pár slov
a pohledů
a
všechno
tvé
mlčení
odnesl
průvan
do
země
jménem
zapomnění…
Stačí pár slov
a úsměvů
a
všechno
tvé
mlčení
odnesl
průvan
do
země
jménem
minulost…
-------------------------------------------------
Levandule:
Chápu…
mého mlčení máš již dost…
… Tak k Tobě protékám
krajkovím duhovky
(nechci, aby náznaky slzely…)
A na naší střídačce
cestou k počítači
pro náš rozhovor v básni,
Ti svými rty, které stále mlčí,
dávám letmý úsměv na tvář
Mé rty stále mlčí…
Ale naše srdce si našla
vlastní formu komunikace
(protože lidství nás omezuje
svým strachem a nejistotou)
Povídáme si spolu
své pocity
básní
A proč ne?
Vždyť jsme básníci…
Zrodili jsme se
pro vzájemné psaní básní
do našich srdcí
-------------------------------------------------
***
G.P.:
Chvíle
Chvíli nahoře
a chvíli mlčící,
chvíli zase dole…
A za chvíli je tu
zas upovídaná,
moje Levandule…
***
Komentáře (13)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Mno, já bych řekla, že slov někdy netřeba, ale můj parter by to beze mne, mého povídání, tedy našeho povídání nevydržel ... ovšem :o), někdy přemýšlím, jestli má raději komunikaci řeč, a nebo neřeč :o)
04.01.2007 16:05:00 | NikitaNikaT.
Vy dva už jste jeden....co víc si přát...jedno tělo, jedna duše, jedna mysl...fandím Vám
03.01.2007 22:02:00 | padre
...myslím,že jsi dnes byla jediná kdo pochopil můj blábolík ...dík ...:) ...
...milujte se :) ...
03.01.2007 12:16:00 | WhiteSkull
Huráááá :-))) A já už se skoro začínala bát :-)))
Pusu Pavlovi...protože, Levandule jedna levandulovitá...ty to víš :-))) ten chlap je k nezaplacení :-)
02.01.2007 13:31:00 | no
Spolu umíte i nádherně mlčet. A vsadím se, že vráska mezi obočím už určitě zmizela.
02.01.2007 11:39:00 | Mourek
Mlčících slov tiché vyprávění...
nad lásku, nad tu prostě není...
:o)
..ať vám to takhle krajkově cinká v každém okamžiku dnešního roku...
02.01.2007 08:46:00 | Cecilka
Myslím,že i z vašeho mlčení nakonec vyjde krásná romance o lásce.Důkazem je tato báseň.
02.01.2007 08:15:00 | s.e.n
... když se najdou dvě duše... dva lidi...
... z minulosti budoucnost...
... láska vložená do slov co mlčí...
... A přece mají tolik co říct...
02.01.2007 08:07:00 | Koprtinka
...:) ...to je tak když si zamilovaní blázni krásně mlčí v básni ...:) ...
02.01.2007 08:00:00 | WhiteSkull