Cela

CELA

Když tíseň pohltí mě zcela,
kolem rozprostírá se samoty mé cela.

Pocit, že dusím se s každým nádechem,
duše cítí se být neživým předmětem.

Neživí ji cit zvaný láska,
na tváři objeví se bolesti vráska.

Úsměv smysl ztrácí,
minulost nadále se vrací.

Občas krásná vzpomínka,
Že máš mě rád? - byla to jen záminka.

Vzals radost mým očím,
bludné kruhy - a já se v nich stále točím.

Toužím opět cítit štěstí,
vymanit se ze smutečních kleští.

Snad jednou naleznu onu spřízněnou duši,
jež zacelí mé srdce zraněné šípem lásky - kuší.