Tereza
Tereza
Znám dívku jménem Tereza, bez ní legrace není,
přesolená, málo pepře, někdy moc a někdy málo koření.
Jednou pláče, jednou se směje,
člověk kolikrát ani neví, co se vlastně děje.
Znám jednu dívku, jménem Tereza, to vám povím,
někdy se na ni podívat docela bojím.
Jednou křik, jindy strach,
kvůli spadlému sněhu je to snad i na poplach.
Znáte tu dívku, tu Terezu, která se stále bojí?
V srdci se ji rány stále nehojí.
Znáte ji? Ne, buďte rádi,
leckdy se ji vyhýbají i její kamarádi.
Stojí venku, neví co chce,
nedokáže se vyjádřit, nejde to lehce.
Nedokáže se odpoutat od blbostí,
kašle na důležité věci s veškerou lhostejností.
Chceš poznat Terezu? Neblázni... holé to bláznovství,
těžko ji pochopíš, její nesmyslné království.
Její svět je bez barev, bez cíle,
někdy se podobá zfetované lesní víle.
Terezo, Terezo, co to zase děláš?
Něco potichu někomu breptáš.
Ach, už raději odejdu, nemůžu s tebou vydržet,
ne, nechtěj mě ještě déle zdržet.
Znáte Terezu? Už ano, měl básník pravdu?
Ano, zajisté, že měl, no nic, už jdu.
Terezo, loučím se, snad zase něco nevyvedeš,
jsem zvědav, jak dále pojedeš....
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.