Po špičkách

Nadnes mě má písni

Open arms nebo Shakespeare

na tématu nesejde;

když si má hlava něco vysní

tak jde i přes bolest

které nepřejde.

Sním o tanci na růžovém obláčku

- jaké klišé.

Na něj se smí jen po špičkách

něžně

a jedině tiše.

 

Tak utiš mou touhu

nebo vrať mi mé slzy

vzývám Tě, i když zbytečně.

Leč ten kdo sní

a trpí pro iluzi

s tím já chci trpět společně.

 

Snad o vlas se přiblížím nirváně

vždyť touha je větší než bolest

a zas začnu vzpomínat nad ránem

kde jsou ty špičky

a jejich šelest.