Provlékat dny mezi prsty

Slunce loupá svůj
tiziánový úsměv
dokud nepříjde Měsíc
co by mu ukradl
nejapnou
touhu
žít

Měsíc rafinovaného
odříkání
pohazování papíry
bezcenými jako
lidská srdce
Měsíc mít tě v hlavě
a pak zapomenout
na tvůj smích
třištící peklo
promrzlých
ulic

Až doloupeš pomeranč
pochopitelně vyhodíš
slupku do koše
a s ním
včerejší den
injekci zapomnění
moje slova
a odneseš si jen to krásné
stravující světlo
dužnatého žáru
pravdy