Ona

S těžkým srdcem šla spát,
přesto se tvářila tak mile,
snažila se radost všem dát.

S přibývajícím věkem šlo to hůř,
přibývaly vrásky i strarosti,
usmívala by se i kdyby na krku měla nůž,
nerozhodily ji žádné hlouposti...

Člověk je tu a měl by být rád,
to říkala i když lidé kolem umírali,
tato žena by si zasloužila řád
pro ni se v každém domě dveře otvíraly.

Jednou odvezli ji do nemocnice
tušila snad svůj konec,
prosila, aby ji odvezli zpátky do její ložnice,
jen tady může život skončit...
.....
Neplačte, nemusíme se loučit,
budu stále ve vašich srdcích,
nezlobte se, ale musím končit...