...k ránu*

Na hrotu ostří nože tančím k ránu

v samotě něžně sevřených dlaní

Prostřena v rozbouřené lože

kontury rtů tesané z obsidiánu

vtisknuté v solitér mizivých zdání

 

A tichem prázdna rozdrásaná duše

zůstává na vahách osudových