Rytíř noci

V šírém to údolí bílých skal,
černý rytíř s oře sesedal,
k průrvě se vážit cestu jal
tam, kde stojí ta brána bran
tam, kde to nikdo nepoznal.

V ústrety rytíř zaklepal,
v té chvíli vzlétlo hejno vran,
tajemný vchod se otvíral,
vyšlehl tmy plamen, muže zval
tam, kde to nikdo nepoznal.

V mžiku rudý přítel plápolal,
stíny kruté v chodbě tam vrhal,
rytíř mezi skálu se tam dral,
zván nezván napochodoval
tam, kde to nikdo nepoznal.

S karmínovou září dál ho zval,
aby šel dál jen dál a dál.
Hlas dávných časů mu našeptal-
tmy rytíř na hlas nevyzrál
tam, kde to nikdo nepoznal.