Píši a jako by všechna vhodná slova
z hlavy najednou mi zmizela.
Čistý bílý papír, list nepopsaný,
slova mi v hlavě náhle chybí,
všechna utekla.
Zmizela v hlubinách zapomnění,
jsou pryč a už se nevrátí.
Slova jsou pryč a papír taky zmizel,
už i já pomalu se vytrácím,
v zapomnění těch, kteří mě kdysi znali.
Jsem zapomenuta, jako bych snad ani já nikdy nebyla,
jsem zapomenuta a už i já pochybuji o tom,
že jsem kdy byla.
Moc hezké.
27.09.2014 16:57:49 | Johny65
A já jsem ten,
kdo náhle vzpomněl si,
že někde mezi zemí...
..a nebesy,
je duše básnická.
a tou jsi...ty.
04.12.2012 12:24:57 | Robin Marnolli
Nepochybuj, dokud píšeš, jsi... nebo dokud myslíš, jak řekl pan Descartes ;)
02.04.2012 20:48:41 | Matsuyama Tatsuko-chan
O něčem takovém jsem měl dneska sen. Jen tak jsem si zmizel z povrchu zemského beze stopy. ** (Toto téma je mi hodně blízké.)
06.03.2012 11:46:02 | CRASH
Také se bojím, že se vytratím ze životů lidem, kteří mě sice stále ještě (snad)znají. Nerada bych se dopracovala k "kdysi znali". Přeju hodně sil.
01.03.2012 00:00:13 | Holka z davu
dobrá ;)
13.02.2012 17:10:57 | Black Sardinian