O dešti, mléku a chuti anýzu

Prší Na hořovické ulice padají

 semena hořkosti a kapky proti kašli

Dám si jich deset na lžičku

a zapiju to mlékem

Protože žáha co pálí není dost kůl a

smutek potřebuje

celého člověka

 

Prší mi do mléka

rány jak z děla čeří hladinu

za sebou nechávají děravý škraloup

zkaženou snídani a

inkoustově černý přízrak duše

 

Prší a suché zůstávají

knírky pojišťovacích agentů

- deštník a impregnace v povinné výbavě -

 nepřízeň osudu je prodělečným zbožím

nedá se pojistit a ani ukrást

Zbývá jen potupně zalít city voskem

a doufat že nepřijde obleva

která by roztavila úsměv

na tvářích bronzových milenců

 

Déšť padá do hrnku který mi podal

rytíř od stolu ve tvaru hyperboly

Prý až mu vyžehlím kroužkovou košili

zahrajem domino a pustíme si blues

- zvětralé myšlenky a mastné vlasy –

tak je to pro maraton stejně nejlepší