"A co mám dělat, když jsme tři. Ty jsi ten, co s láskou nešetří." (T.Klus)

Plakala jsem.
S citem
jsi mě obejmul.
Hladil vlasy jemně
a šeptal:
"neboj, pojď ke mně."
Tiskla jsem se k Tobě,
tys vyznal mi lásku.
Ideál?
Ne, visí vše na vlásku.
Jak "krásné",
láska ke dvěma holkám.
A ta jedna to odnese,
nemůžeš jí vidět,
nemůžeš jí znát.
Smíš jí mít jen možná
potají rád.
A ona teď zase pláče,
o samotě tentokrát.
V čem je ona lepší než já?
Říkám si tak častokrát.
Je to snad moje prokletí?
Vždyť tohle je vlastně láska
opětovaná.
Jenže já nejsem ta
opěvovaná.