Autobusová

Jedu autobusem do Plzně,
kapky deště pleskají do skla,
v tu ránu je noha na brzdě,
děštěm mihla se ruka posla,

žalobce soudce i kata.
Žlutý blesk rozčísl šero,
vzduchem prolétla kravata
brázdí pot řidiči čelo.

Kabinka je plna odéru,
šofér brzdy se pouští,
neschopen uřídit galéru,
směruje kocábku k houští.

Palubou nese se křik,
posel vše vyřídil,
nezlob se má milá,
abych se rozloučil,
nestačí okamžik.

Sbohem mí přátelé,
vyřiďtě mé milé,
že velice rád ji mám,
kéž bych moh říct jí to sám.