Něco o lásce

Z poupěte když lásky květ
ve skvostnou růži rozkvétá.
Na křídlech větru v celý svět
se její vůně rozlétá.

V zlatých hrdlech slavíků
se láska v tóny mění.
A holdují slamníkům
ti, co milovat se smějí.

Šípem amorovým proklátá,
divoce řeka lásky pění.
Ve víru tance rozevlátá,
ať hříšný je, či není.

Za nocí s nebem vysokým,
kdy hvězdy měsíc zlobí.
Milenci kvítím divokým
zahrady lásky zdobí.

Kouzelnou má moc
vůně milování z pod peřiny.
Nebe za oknem zdobí noc
a čas, ten počítá se na vteřiny.

Vteřiny květy lásky vonící
smět celý svět teď v kapse mít.
Srdce rozbušené, vášní zvonící,
zažehnuté, už nepřestává bít.

Láska není já, láska je MY
z hloubi duše pramenící,
se všemi svými krásami,
oheň na nikdy nehasnoucí svíci.

Bude hořet v nás až do skonání světa
a v srdcích našich bude znít ta věta,
že milování, ten krásný vzácný poklad,
nesnesl a nesnese nikdy žádný odklad.

Láska v srdci mém a to v každé době,
cestou rovnou, přímou bude mířit k Tobě.