Nevyhnutelně

Snáší se tma
když s otevřenýma očima
upřenýma do prázdna
přemýšlím, co zase začíná

Jako prázdnota
nevyhnutelný osud
každé sklenky vína
Tak stejně jako dosud
nepřestane Země obíhat

a nepřestane v zimě sněžit
slunce stíny zcela neskryje
a lidi nepřestanou hřešit
srdce z kamene neroztaje

...přitom

stačilo by mi tak málo
aby mě léto po celý rok hřálo
ať neumřem na v srdcích chlad
zapudíme po lásce hlad

Se svítáním ospalá
dostanu darem
termosku s horkým čajem
a dvě ostrouhané tužky
abych za ucho si zapsala

Kdy už z toho konečně vyrosteš...