Na všechno sama

 

Uvnitř zlomená,
rozpůlená na dvě části.
Navenek však nejšťastnější,
srdce plné radosti a lásky.

Ta přetvářka už tíží mě,
ten mnohdy falešný smích.
Nikomu se nemohu svěřit,
nikomu to nemohu říct.

Že cítím se vlastně úplně sama,
že ta druhá část mě
- pláče a křičí.
Co by si ostatní mysleli?
- Hm, holka je zase v háji.
A co my s tím?!

Postupem času,
ztrácím všechny a všechno okolo.
A s tímhle mám myslet pozitivně?

Ha,ha .
Tak to je dobrý no.

Možná si to vážně všechno
dělám sama.
Já už vážně nevím.
Je mi smutno,
chci cítit tvoje obejmutí.
Takové to upřímné,
kdy vím,
že mě máš opravdu rád.

Pojď ke mně,
polib mě.

Ať můžu se s tebou zase
šťastně smát.

Lásko,
mrzí mě to všechno.
Je tu jedna věc,
co bych si přála.
Neodcházej mi..
Však splní se mi?
Jo, to bych věděla ráda ..