Benjaminovi

Tahle báseň je bratrovi,

mnohé mu možná napoví.

Chybí nám Láska v tomto světě,

zapomínáme na Boha,

jsem taky dcera Hórova,

a Bůh si mě jak hlínu hněte.

 

Můj drahý bratře Benjamine,

možná Tě tato báseň mine.

Chybí nám pochopení a cit,

zapomínáme na lidskost,

jsem téhle Země sedmý host,

chiméra vplula do mých sít.

 

Celý život mi obrátili

a pili, pořád jenom pili.

Síly mi zbylo jako zrnka máku,

a oni chtějí zkoumat dál,

ve které chvíli Kristus život vzdal

a hlavu oděl do bodláků.

 

Odmítám sloužit této Zemi,

kde v okovy jsme uvězněni.

Když nechceš slávu, sex a prachy,

tu prapodivný nejspíš jseš,

a pravdu označí za lež,

před studem zla se třeseš strachy.

 

Bratře, to jediné chci říct a za tím stát:

Bůh je jak dítě, co po LÁSCE má hlad.

Tak měj ty vězně trochu rád,

ať mohou v noci klidně spát!