Mlčenlivá

Pro tvoje ústa výraz chybí,

nejspíš ty klíče zarostly,

jsme oba tiché, němé ryby,

jež slané slzy pohostí.

 

Jsem zde pro Tebe naposledy,

dluhy bratří jsem splatila,

tak tajme, jako tají ledy,

pro Tebe jsem se vrátila.

 

Snažím se, i když hasne tvoje touha,

nejsem oceán, moře, strouha,

jsem pouze žena, žena pouhá

a cesta na Zem byla dlouhá.

 

Čas krátí se nám, každou chvílí

jsme stíny, stíny, které zbyly

v očích, jež Lásku nevpustily,

tak vstávej k boji, drahý, milý!