Bílá tma

Mlha, skrze kterou viděti není
celé mé tělo obléhá
Bíla tma, kterou po rozednění
zvědavý člověk prohledá

Proč stále sam sebe nemohu najít?
Proč stále topím se v pochybách?
City své zkouším před sebou tajit
a nalézám se při chybách

A vždy jako rána palicí do tváře
jsou má poznání vlastního Já
které mi zrcadlo poslušně ukáže
a řekne: Tak takhle vypadá ubohost tvá

Mlha, skrze kterou viděti není
celé mé tělo obléhá
a tam rukou svou v ní hledám tu její
kde tlukot srdce se rozléhá