Na šedivé skále

Stojím na vysoké šedivé skále,
všechno pode mnou zdá se tak moc malé,
všechno, co nyní vidí moje oči.
Jsem plně odhodlána k tomu všemu skočit,
k tomu potoku a té hrstce domů,
k všem těm květinám, zvířatům a stromům
a zbavit se takto všech svých trápení,
pro mě na světě prostě místo není.
Vraťme se prosím o pár měsíců zpátky,
do doby, kdy začly v mé rodině hádky
a šéf mě přeložil k práci u skládek,
tohle všechno je jenom začátek.
Jsem zapomenuta na bitevním poli, kde bitva probíhá
Nemám spojence; jenom nepřátele. Slza mi z oka vybíhá,
slza, ve které se odrážejí všechny ty strasti.
Kutálí se mi po tváři, pak padá do propasti,
která se nachází pod tou šedivou skálou.
Naději na změnu nemám; nebo možná malou.
Jediné, co mi sílu dává,
je vědomí, že se mnou zůstává
alespoň můj stín.
Jenom za slunce, já vím.