Kamarádkám

Jen pár přátel mám

a ty má radost děsí.

Často se mě ptají,

jak chytit štěstí za pačesy.

 

                                         Každý brečíme,

                                         v jaké žijem době.

                                        Ale zapomínáme na to,

                                        že štěstí si nosíme každý v sobě.

 

Vstupuji do místnosti radosti plná.

Jako světlonoš jim připadám.

Každá nade mnou zděšeně dumá,

jaký důvod k radosti ze života mám.

 

                           Opustme závist a přejme třeba i nepříteli.

                           Ale nezapomeňme na to,

                           že všechno se dělí (!)

                           Ať už přejem a nebo ze srdce darujeme.

                           Všechno dělejme s tím,

                           že milujeme.

 

Zloba a zášť v kamarádkách roste jako mech.

Přeci já se nebudu mít lépe.

Ježiš, to je pech!

TA holka, co pro ně vždycky jen outsiderem byla,

tak TA HOLKA, milé dámy, mnohé pochopila!

 

                         Nikdo nám nemůže lásku a štěstí darovat.

                        Každý nejprve musíme sám sebe mít rád.

                        Nejsme jen nádoby, které kdekdo dolije podle jeho přání.

                       Láska je jen obraz našeho vnitřního hodnocení.