Toulavá

Chtěl bych se toulat krajinou,
tichou a ledově třpytivou,
duši s láskou, steskem a hloubavou
dává směr Orion nad hlavou.
Kroky v minulost zanesou
dál a dál s lehkou noblesou,
jediný společník je němý mráz
jak vítr fouká, míchá se čas.
Jít takhle ještě dál po mléčné dráze
s pohledem vpřed, jen jít a nemyslet
bylo by blaze.