Horečka pěti nocí

Roztřesenýma rukama objímám svůj chlad.
Na oplátku on dává mi horečkou znát,
jak moc, skutečně moc, mě má rád.
Jsme dva a hledíme si téměř do očí.
Ty moje jsou šmouhou nemoci zastřené,
ty chladné, jsou prachsprostě studené.
Jedouc v autě za prosťačku oděná,
objímám svou mysl a dvě bolavá kolena.
To ta horečka zmámená…
Z takového kolosa jenom trpaslíka udělá.
To jsem celá já.
Nepoučitelná holka, žádná kost.
Odmítám jet na pohotovost!
Dostali mě, prý že 39,2 je už trochu hazardní.
Doktorovi jsem, zdá se, vzala drahocenný čas.
Váhala jsem, kdo nemocný je z nás.
Antibiotika v ruce s paralenem třímám,
děkuji a nashledanou, ruce studené mu líbám.
Dalších pět dní mnou horečky cloumají
a žiju jen na čaji.
Doktoři na ambulancích se v tomhle asi fakt vyznají.