Vzpomínky na Tebe....

Je wečer...den před Vánoci,
já fotky z švp prohlížím si.
Seš tam na nich a já s Tebou,
kam ty učitele nas jen vedou?

Vlastně je mi jedno kam s nima pujdem,
hlavně,že ty a já spolu budem...
Tohle pred 2 rokama sem si řekla,
během těch let,lásce tvý sem se zřekla...

Kámoši jsme sice zůstali,ale jaky?
Nemám si rači sbalit saky paky?
Wím,že se tim dost ublížila,
možna sem Tě newědomky ponížila?

Ale to ty jsi byla první moje láska,
to,co jsem přes oči měla,nebyla páska...
To Tebe a tvou lásku v očích sem měla,
to já ve tvý náruči usínat sem chtela...
ale pak jsme se wrátili..
a oba jsme se v nejistotě ztratili...

To já z toho citu vycouvala,to já wím
kdyby sme spolu zůstali,jak by to skončilo...
to já se už nigdy nedozvím..
Ale abych poznala,jak mě miluješ to mi stačilo..

Dnes po 2 letech spolu jsme byli...
na kost zmrzlý jsme si powídali..
a ty si mé myšlenky šíleně rozproudil..
rozproudil si ji oprawdu natolik,
že ze mě se na chvíli stal alkoholik...
Metaxu po panácích do sebe sem lila..
když v našich vzpominkach sem byla...

Vzpomínala jsem na to,co jsme spolu zažili,
ty chvíle co jsme jeden s druhým prožili...
Vzpomínky v mysli zůstanou...,
ale zkraty v naších srdcích nastanou..

Už wím,že minulostí se žít nedá...
a že vzpomínat a jen vzpomínat se nemá..
Pak jen svych činnů lituješ...
a svědomí svý zpytuješ...