ukřižovaná

Zraněná,bezbranná
choulím se do peřin
Chráněná málo před city
skládám si mozaiku
svých vlastních vin
Chci pryč z těch pout
V hlouby své prázdnoty
počítám vteřiny,
čas co nehraje mi do noty
Jak papír si mě sfoukl
Stejně jak Ježíš na kříži,
cítím bolest pod kůží
a na srdci svém
Jak vězeň za mříží
toužící po jediném muži
Bez zbraní,
bez šatů,
úplně nahá stojím tu
Loutka na hraní
Ve tváři ruměnec
a hanby otěže
Ránu už nezahojím
Zraněná svou vlastní hloupostí,
až do morku kosti