Něco zašmodrchaného (Oxymorón)

Moje. Fakt.

A taky tak trochu Máchův upravený konečný akt.

 

Mno já se kdysi cítil,

jako (ne jako, doopravdy) kdyby,

se mé bytí jako vlasec,

zasukovalo v jeden obrovský hvězdový ranec.

 

Ne, nebylo zbytí,

z bytí mi bylo na blití.

A to jsem ještě nezažil žádný pořádný bití.

Má tu někdo něco k pití?

 

Jo, tak se mi to zdálo,

ale sen to nebyl.

Noční můra však také ne,

no prostě jsem rád,

za to co teď a tady je.

 

Děkuji Bohu,

že můžu použít minulého času,

že už můžu volně dýchat

a pít kvasu.

 

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,

co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;

neb můj též krásný věk, dětinství mého věk

daleko odnesl divoký času vztek.

 

Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,

obraz co bílých měst u vody stopen klín,

takť jako zemřelých myšlenka poslední,

takť jako jméno jich, pradávných bojů hluk,

dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,

zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk,

zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,

zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,

zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,

vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,

mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,

to mého dospívání věk.

 

Tehdejší ale čas

jinošství mého – byl, co tato báseň, máj.

Večerní jako máj ve lůně pustých skal;

na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

 

___________________________

Made on linux Ubuntu (ubuntu.cz). 

Song -- Moja Reč - Vstan a zi (http://www.youtube.com/watch?v=brX_t5JCS58).

(P.S. Budu rád za jakékoli reakce. Nejlíp na kesavik@gmail.com.

Jde nastavit nějak upozornění na e-mail? Mějte se..)