Vrány

pro E. A. Poea

Letěly polem černý dámy,
letěly v rouše smutečním.
V cáry drásaly rána vrány,
křivily křikem jitřní stín.

Letěly mlhou do podzimu
a větrem řvaly svoje krá.
Spěchaly deštěm pro novinu,
zem máti že zas umírá.

Slétaly houfce na hřbitovy,
zhášely křídly světla svic.
Zkráčely sobě rovných rovy,
co nepovstanou nikdy víc.

V barevný rubáš oděla si
vrástčitá máma starých ran.
Krása prý, krása listné vlasy
cuchané zobci drzých vran.

Snad zmučí duše rozervané,
než rubáš sněhem zapadne
a nikdo z vás už nepovstane
kdo jednou slyšel - víckrát
KRÁt
KRÁt
KRÁt
NE!