Bolest

Mám velkou bolest v srdíčku
a ničí mi to dušičku.
Kdopak za to může as,
kamarád byl to zase.
Proč mě všichni opouštějí,
tvář ode mě odvracejí.
Co jsem komu udělala,
že jsem jen já pořád sama.
Za každý dobrý skutek jsi
vždy po zásluze potrestán.
Stále si to říkávám
a možek si pak namáhám.
Nechápu, proč to takhle musí být
a já tu smůlu musím mít,
že to všechno vždycky zkusím
a pak tváře od slz suším.
Proč mě nikdo nechápe,
myslí, že žiju v pohádce.
Jsem naivní, ale já stále věřím,
že svého prince jednou spatřím.
Ale do té doby musím přežít
zklamání a srdce zas otevřít.
S citátem na rtech:
"Buď statečný jak slunce.
I přes všechny strasti světa
každé ráno opět vyjde!"
Tak se mi snad povede
obnovit své naděje.
Vím, že umírají poslední,
ale když to není teď, tak kdy.
Takovéhle zklamání
se jen těžko zahání.
Asi brzo přestanu
mít k někomu důvěru.