My jsme světla

Mezi rukama prokluzuje

jako nejjemnější hedvábí.

V očích se nám matně leskne

jako nejkrásnější démanty.

Bolest a prázdná slova,

co padají Vám z úst.

Nevezmou zpět ta Vaše zvěrstva,

co stala se.

Možná obohatí naše uši,

ale neodčiní všechnu tu lež.

Nejsme slepí,

jen nedokážeme vidět správně.

Nebo nás zdržuje strach,

který drží nás na uzdě.

Nechceme přijít o to,

co máme,

ale tímhle tempem ztracíme i to,

co vlastně vůbec nemáme.

Je načase postavit se zase na nohy,

hrdě vkročit do světa.

Zdrží nás nějaké pády,

ale to není překážkou.

Buďme hrdí, my jsme světla,

co rozsvítí tenhle svět.

Leda tak můžeme něco změnit,

možná všechno,

i když ne hned.

Nejsme ničí loutky,

každý jsme originál.

Nebojme se bojovat za to,

co je správné,

přestože my jsme smrtelní,

naše myšlenka, poselství zůstane dál.

Jsme lidé,

ne vraždící stroje,

nebuďme nástrojem,

rozhodnutím jednotlivce.

Postavme se

a ukažte, že jsme celek.

Že máme sílu bojovat,

bojovat za to,

co je správné...