Hříšná

Jsem hříšná ... Tvá tajná komnata
nemají existence.
Tichý hřích, co spočinul na Tvých rtech.
a sám, pokládáš se za milence,
když necháváš zdávat se v mých snech ..

Stud, snad měla bych cítit já,
když rudá barva halí moji kůži.
místami jemná bývá, jak lůžko skryté v růži.
když v stenech hrdelních tebe povolávám,
žiji, dýchám .. usínám ..
a s Tebou v sobě vstávám.

Žár uvízl mi v těle, ukrytý v plastové kapsli
ledu.
Lhostejná v skrytém chtíči Tvém,
posloucháš .. jak při přízni Tvojí předu.
A přijmout jinou náruč .. nějak nedovedu.

Jako kočka .. co se duší neváže, jen pomazlit
a pak zase tiše jít.
Našlápnu na špičky než se rozední,
vím, že před ránem .. musím odejít.
A Ty mě v šeru necháváš,
ač kapkami psala jsem na polštář..
tiché vyznání ..

Pak .. čas skryje stopy mých otlaků v Tobě,
v klimbání vzlyky ženy tiší se.
A já v nenávisti k sobě samotné,
z neznámeho důvodu .. vůči Tobě - trápím se.

Život můj .. vždyť mi plně stačí,
více místa pro jiné v něm není.
Tak proč?!
...děsí mě zalíbení !
chvílkové myšlenky v slově "můj" !?

Asi to každou ... milenku napadne,
a zmizí rychleji .. než postel vychladne .

A přítom .. stačí jen chtít.