Pocity

Mám pocit, že se mi hroutí celičký svět,
mám pocit, že pomalu odkvétá ten růžový květ.
Prchá láska, ztrácí se naděje,
jako obvykle se nic neděje.
Sedím v koutě, krčím se strachem,
můj život je cesta vlakem.
Jako voda, která z kohoutku kape,
jako tráva, po které každý šlape.
Jako listí, které padá shora dolů,
jako domněnka, že budeme někdy spolu.
Snad se to splní, co já vím,
však o Tobě stále sním.
O Tobě, společném našem životě,
ten samotný můj končí v nicotě.
Bloudím jako ryba v moři,
má duše se do smutku noří.