no představil jsem si takového potaršího pána, jak sedí na židli, za sebou má nedomalované plátno, kouří dýmku a rozmýšlí každé slovo a to hodně pomaličku stejně jako plyne tato básen, povedla se ti klubí
05.01.2007 18:33:00 | Pavel Kotrba
...prý člověk nikdy úplně sám není,
i poustevník je ochrannou náručí
skály obklopený,
možná, že tohle v skrytu duše víme,
však pro slzy či strach tu skálu
(nebo lásku) nevidíme...
ano, hodně známá...
05.01.2007 15:22:00 | Cecilka